18. června 2026 - Dějepisná exkurze - den pátý

Ráno se probudíme na novém hotelu a vyrážíme do nejstaršího německého města - Trevíru, kterému dal římský císař Augustus jméno Augusta Treverorum. Tentokrát nejedeme z hotelu busem, ale hezky šlapeme po svých.

První zastávkou je zvonice - Červená věž, která stojí hned vedle paláce kurfiřta trevírského. Potom pokračujeme úzkými uličkami ke Kostelu Panny Marie, abychom jeho prohlídkou poznali již pátý typ gotiky, tentokrát gotiku šampaňskou. Název připomíná i barva vnitřního nasvícení kostela, jemně růžová jako barva tohoto nápoje. Stavbu zadal císař Konstantin už r. 326 n.l. Číslo 12 tady hraje svou roli - půdorys dvanáctilisté růže, 12 opěrných sloupů, podpírající klenbu s výzdobou Rajské zahrady… bylo by toho hodně, o čem psát. Ale jak je letos zvykem, uvniř právě dnes probíhají slavnosti a veřejnost není vpouštěna.

Další zastávkou je Katedrála svatého Petra, tzv. Trevírský dóm. Památka UNESCO, nejstarší kostel v Německu, nás uvítá velmi složitou vnější dispozicí, danou staletími přístaveb, takže na jednom místě sledujeme sloh románský, gotický, renesanční i barokní. Kdo se v tom má vyznat?

No přece my, studenti. Výklad sledujeme z nemalým zájmem, řítí se na nás všechny ty apsidy, konchy, triforia, překlady, puti, suprafenestry, supraporty - uff, dost, stačilo. Jdeme do starého města.

Uličky s hrázděnými domy máš přesvědčí, že jsme opravdu v Německu. Krásná architektura, radnice stará několik staletí, vůně kávy, pečiva (hlavně koblih tu mají spoustu) nás odvádí od dějepisu k požitkům jiným. No dobrá, nejen historií živ jest člověk - tak tady rozchod, dobroty, čokoláda, v tom horku samozřejmě zmrzlina…

Poslední zastávkou je památka na dobu antickou, slavná Porta Nigra, tedy Černá brána. Původně postavena z pískovce, ale čas se na ní podepsal a změnil její barvu tak, že dostala dnešní jméno. Stavba stará 1800 let, kvádry váží okolo šesti tun a spojovány jsou železnými tyčemi bez použití malty. Měla už být dávno zbourána, ale žil v ní slavný poustevník Simeon Trevírský, a tak církev rozhodla tuto, vlastně pohanskou, stavbu zachovat. Také zajímavá památka.

Odpoledne přejíždíme do Mohuče a ubytujeme se v posledním hotelu na naší cestě. Nezbytný průzkum okolních pizzerií, prodejen potravin a jdeme spát. Tak zítra naposledy budete číst naši reportáž z cesty. Dobrou noc.

Autoři: Mgr. Zdeněk Vejražka (text), Mgr. Kamila Pelešková (foto)