Říjen a listopad 2019 - Zkoušky s Hudbou Hradní stráže v Praze

Dne 9. října nastal čas ověřit, na kolik se vyplatily společné zkoušky sborů v Teplicích. Všichni pěvci totiž nasedli do autobusů směr hlavní město, kde si měli vyzkoušet zpívat všechny římské mše už nejen sami pro sebe, nýbrž i s celým orchestrem Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Inu vydali se i zpěváci SMoGu do Prahy stověžaté (kde si někteří ještě před cestou na základnu narychlo odskočili do Tesca, aby nakoupili zásoby na perné odpoledne) a zamířili přímo do Policejního prezidia.

Tento komplex budov budil respekt, až možná na člověka padalo úzko. Ovšem pouze do chvíle, kdy vkročil do zkušebny. Prostorná světlá místnost byla již plná židlí a židliček, stojanů, a také nástrojů - zkrátka čekala pouze na muzikanty. Ti se zde postupně začali shromažďovat, aby se rozezpívali (a rozehráli) a pak už jen zasedli na svá místa - členové orchestru dopředu, pěvci za ně. Pan dirigent Jan Zástěra vystoupil na stupínek (kde jej občas vystřídal také sbormistr Matouš Pavlis) a zkouška mohla oficiálně započít.

Nutno podotknout, že nešlo všechno hnedka jako po másle. Byť všichni hudebníci měli za sebou už veliký kus práce, sloučením vokálů a nástrojů vypluly na povrch drobné nedostatky a slabiny, jejž bylo ještě zapotřebí odstranit. Muzikanti také přirozeně potřebovali čas na přivyknutí si na aranže, které předtím neznali; na celkový souzvuk, v němž se ještě trochu ztráceli.

A ten také dostali. Do Prahy se podruhé na stejné místo vrátili až takřka za měsíc (5. listopadu), v náladě poněkud odlišné než předtím. Bezstarostnost již nebyla na místě. Do všemi tak očekávané římské pouti už nezbývalo mnoho času, emoce se jen vířily. Dopadne zkouška lépe než minule? Uslyší sboristé jeden druhého; budou vědět, jak nastoupit? Dokážou se soustředit na rytmus? Všichni ponořeni do vlastních obav a očekávání tak opět zaujali své pozice a s rozevřenými notami napjatě čekali, jak se situace vyvrbí. Už od prvních okamžiků však bylo k úlevě a neskonalé radosti všech jasné, že muzikanti udělali od předešlé zkoušky veliký pokrok.

Všichni účastníci tak poprvé uslyšeli, jak by ono dílo mělo SKUTEČNĚ v celé své kráse znít. Každý z hudebníků přidal svůj díl do skládanky, z níž vzešla hudba takových kvalit, že se zkušební místnost v mžiku proměnila v posvátné místo. Když si člověk nedal pozor a nechal se unést tóny kterékoli ze tří nádherných mší, ocitl se okamžitě před kostelním oltářem, na kůru u chrámových varhan nebo v místech, která nelze slovy popsat. Neboť hudba dokáže být tak niterní, že nás občas zavede do končin, o nichž se nám ani nesnilo...

Koneckonců - komu z nás zpěváků se někdy snilo o tom, že nás její hlas nakonec zavede až do Vatikánu?

Autorky: Eva Pitáková, 3.S (text), Mgr. Dana Řepová (foto)