23. - 26. května 2016 - SMoGstředění

Milý deníčku,

23. května jsme se v 9:45 sešli na nádraží v Litvínově, odkud jsme v 10:00 odjížděli na Horu Svaté Kateřiny, kde na nás v penzionu Elixír čekali velmi milí lidé. Ti nás ubytovali a řekli nám, kdy bude snídaně, oběd a večeře, také nás provedli celým penzionem. Všem se nám Elixír velmi líbil, bylo to tam jak v pohádce. Vše krásně upravené, sladěné - prostě nádhera.

Poté jsme měli chvíli čas na vybalení a aklimatizování. Po půl hodině na pokojích jsme se vrhli do zkušebny, kde jsme se stihli pouze rozezpívat a rozdat si nové noty. Ve 13:00 jsme měli oběd. No, co bych k tomuto tématu napsala… Bylo to neskutečné. Všichni jsme koukali, jak je jídlo naaranžované a výborné. Po obědě jsme měli půl hodinky "polední klid" a ve 14:00 šel na řadu soprán, který zkoušel s paní sbormistryní, a tenor, který zkoušel s naším pianistou Martinem. Po večeři, která byla v 18:00 a byla opět velmi dobrá, šel na řadu alt a bas, ti skončili asi v půl 9. A co následovalo potom? No samozřejmě něco, co všichni milujeme - spánek.

24. květen začal v 8:30, kdy jsme měli připravenou snídani. Každý měl na výběr, jestli chce chleba nebo rohlík, jestli marmeládu či med, nebo šunku či sýr. Nechyběla ani zelenina. K pití jsme měli čaj, jak ovocný, tak černý, kávu, šťávu, vodu, no zkrátka na co jsme si vzpomněli, to jsme měli. V půl 10. šel zpívat alt a bas, ti zpívali do oběda. Soprán s tenorem měli free a dospávali, či si četli a někteří se dokonce i učili. Oběd, PANEBOŽE prostě opět výborné. Nechápali jsme, jak můžou tak skvěle vařit. Po obědě nastala chvilka na pokojích a poté se šlo zase zpívat, tentokrát šel soprán s tenorem. Všichni jsme při zkoušce sledovali hodiny a počítali, za jak dlouho bude další jídlo, také jsme říkali, co bychom si dali, a hádali, co podle vůně, která se táhla z kuchyně, bude. Kolem 17. hodiny na nás čekala příjemná svačinka - bábovka. Když jsme to slyšeli, okamžitě jsme si pro ni šli a prostě už jsme k tomu neměli ani slov. Bylo prostě zbytečné to komentovat - zase na jedničku!!! Po večeři - bez komentáře - jsme měli společnou zkoušku, kde jsme se snažili dát nové věci dohromady… Co k tomu říci, v jednotlivých hlasech to bylo dobré, ale dohromady nám to moc nešlo - samozřejmě to bylo díky únavě, tak jsme se domluvili, že další den nebude rozdělená zkouška, ale budeme celý sbor a celý den. No, při představě, že zpíváte od půl 10. ráno do 9 do večera, nám moc do úsměvu nebylo. Večer jsme se sešli na největším pokoji a povídali si, řešili jsme školu a všechno možné. Do postelí jsme se dostali kolem půlnoci.

25. květen začal opět snídaní v 8:30. A v půl 10. to vypuklo, nekonečná zkouška byla odstartována. Popravdě… Čekali jsme, jak to nebude utíkat a jak nám to nepůjde, ale opak byl pravdou, šlo nám vše jak po másle a uteklo to taky hezky a nastala naše druhá nejoblíbenější činnost - jezení!!! Každopádně jak rychle utíkala zkouška, tak i volno, a než jsme si stihli odpočinout, už jsme zase seděli a zpívali… Až do večeře... A i po večeři... Ale večer byl asi nejpříjemnější ze všech, zůstali jsme ve zkušebně, kde jsme si zahráli kulečník. Do toho nám Martin hrál písničky ze zpěvníčku a my zpívali, jedli, hráli a JEDLI. Všichni jsme si to velmi užili a do postelí jsme šli velmi unavení, protože zpívat takhle dlouho není vážně jen tak.

26. květen začal už v 8:00, abychom toho stihli co nejvíce. Vše jsme už jen přezpívali, protože během těch 3 dnů jsme se to naučili perfektně. V půl 12. byl oběd. Po něm jsme si zabalili a ve čtvrt na 1 jsme opustili náš čtyřdenní domov, rozloučili se s lidmi, kteří se o nás krásně starali a VÝBORNĚ NÁM VAŘILI (díky čemuž jsme teď každý o 5 kilo těžší), a vyrazili na autobusovou zastávku, na kterou pro nás přijel autobus v půl 1. Ve čtvrt na 2 nás vysadil opět v Litvínově na nádraží, kde jsme se rozloučili a každý si šel po svém, i když jsme věděli, že se za 2 hodiny zase sejdeme.

Takže, milý deníčku, abych ti to všechno shrnula. Byly to pro nás krásné čtyři dny, které jsme si náramně užili, a už se těšíme na další!!!

Autoři: Markéta Rybínová, 2.C (text), Martin Rufer, kvinta (foto), Tomáš Varga, oktáva (foto)