27. listopadu 2022 - Koncert sboru SMoG v Ústí nad Labem

V neděli 27. listopadu 2022 jsme s naším sborem jeli do Ústí nad Labem vystoupit s třicetiminutovým programem do místního kostela v Trmicích. Byla to první degustace tento školní rok a myslím, že se vyvedla překvapivě dobře. I když. Teď nevím, jestli mám na mysli ten svařák (nealkoholický), který měl náš sbor zadarmo k dispozici nebo náš koncert.

Vše začalo u našeho gymnázia, kde jsme měli všichni sraz. Po odnesení piana dolů ze třídy paní dirigentky jsme se všichni mohli přemístit k autobusu. Autobus měl příjemné sedačky, ale možnost převozu z místa A na místo B od našeho Vojty taky nebyla k zahození. Vojta, jakožto obětavý jedinec, chtěl chránit piano v zavazadlovém prostoru u podvozku vlastním tělem. Na neštěstí, tento plán nebyl uskutečněn, a tak jsme chudinku Pianka nechali samotného. Tímto se mu chci omluvit, příště již nebude sám. Cesta uplynula rychle, dokonce ani nikomu nebylo špatně. Jediné, z čeho bychom mohli mít všichni žaludek na vodě bylo zpívání. Zcela upřímně, zkouška ve středu stála za nic.

To je tak, když vám to jednoduše „nezpívá“. Snažíte se, jak jen můžete, ale i tak zvuky, které někdy připomínají čisté tóny, nejsou ani jejich stíny. A po špatné zkoušce máte strach, aby se náhodou zkouška nestala koncertem.

Po příjezdu nás s otevřenou náručí přivítala… Zima. Velká Zima. A to mluvím o situaci, kdy jsme vystoupili z autobusu ven. Protože pak jsme šli do kostelíka. A tam to, co jsme brali jako zimu venku, byl příjemný pobyt v sauně. Byli jsme mnohokrát varováni o severním pólu, jinak přezívaný kostel v zimě, ale toto bylo vcelku nečekané. Já jsem naštěstí díky mojí sestřičce již věděl do čeho jdu, a tak jsem si sebou vzal vybavení hodné starého horolezce.

Po příchodu ihned následovalo postavení pana Pianka do středu dění, abychom mu malinko vynahradili tu dlouhou dobu o samotě, a hned na to začala zvuková zkouška. Během ní začali růst všude kolem nás mikrofony zalévané světly z reflektorů. Když bylo vše připravené, měli jsme půl hodiny na chvíli klidu v krásném a klidném Ústí nad Labem. Jakožto hosti jsme dostali občerstvení v podobě horkého čaje a svařáku. A to se vážně vyplatí v této velké zimě. Po odpočinku jsme mohli ukázat, jestli ta bolest na soustředění a vlastně každou středu na sboru stála za to.

Náš repertoár se skládal pouze z vánočních písní. Přeci jen, vystupovali jsme o první advent. Jediná výjimka byla píseň Fantom Opery, kterou jako sbor zpíváme nejradši. Hned při první skladbě jsem si uvědomil zásadní věc. Pan Pianko celou tu dobu nebyl sám. Byl s ním i pan Tamburína a paní Rolničková. A ty jsem zapomněl vytáhnout z obalu. Hned první píseň byla Den Přeslavný, ve kterém se instrument hodí. Vskutku geniální. Za jeden den jsme naštvali rovnou tři hudební nástroje. Pan Pianko to nechal bez povšimnutí, stejně tak jako paní Rolničková. Ale pan Tamburína se mi v pátek pomstil, a to zaražením jednoho z držáku na malé činely do mé dlaně. Děti, zde máte důkaz, že hraním na hudební nástroj můžete přijít k úrazu. Naštěstí absence tamburíny si všimnul pouze sbor. Nikoho jiného pan Tamburína nezajímal.

Koncert se nám povedl. Na to, že byl první tento školní rok, byl dobrý. Tímto chci poděkovat novým členům sboru, kteří na to s námi měli nervy a první koncert zvládli. Pouze v Jazzové Cantátě jsme se malinko ztratili, ale to nechci moc rozvádět...

Po koncertu jsme šli k rozsvícenému vánočnímu stromečku na něco dobrého a pak už rychle domů. Přeci jen, byla neděle a chtěli jsme se ještě pilně učit na pondělní vyučování. Nebo tak nějak mi to říkali spolužáci, že se to dělá.

Autoři: Martin Piták (text), Mgr. Dana Řepová (foto)

Partnery sboru jsou