12. září 2022 - Toskánsko - den třetí

Dnes nás čekalo okolí Bolsenského jezera, kde jsme na chvilku přejeli hranice Toskánska a ocitli se v části Itálie, které se říká Lazio. I tady na nás čekala úžasná krajina olivovníkových hájů, usedlostí, venkovských trattorií a samozřejmě krásných městeček.

Naše první zastávka nás dovedla do města Viterbo, města fontán. A jednu jsme viděli hned na nádvoří papežského paláce. Nás ale zajímá hlavně papežský palác, který sloužil jako letní sídlo tohoto církevního představitele. Právě ve Viterbu probíhaly konkláve, volby papežů, a také se tady konala ta nejdelší volba - 1005 dní se dohadovali, až nakonec zvolili.

O okolnostech volby si vyprávíme ještě několik minut, palác si prohlížíme spolu se sousední katedrálou San Lorenzo, tedy česky svatého Vavřince. Sledujeme, jak majitel, kardinál Gambarra, celou stavbu nechal přestavět podle svého a zničil při tom i hrob jednoho z Papežů. Asi ho to příliš netrápilo. Ale středověk na nás dýchal hodně, zvlášť, když se k tomu přidalo i úmorné vedro kolem.

Dost Viterba, jedeme dál. Monefiascone leží také v Laziu a tady jsme se podívali na dvě specifická místa: katedrálu Santa Margherita a kostel San Flavio. A proč právě sem? Ta první se může pyšnit kupolí o průměru 27 metrů a nádhernou barokní výzdobou, která tuto stavbu činí jednou z největších vůbec. A hlavně je kupole žebrovaná a to se jinde nevidí! Baroko je na nás po té středověké strohosti trochu moc bohaté, ale i tak to stojí za to. Množství soch, sošek, maleb, fresek, andělíčků, skrytých významů, náznaků… ufff, dost. Chtělo by to něco jednoduššího.

San Flavio je kostel, tedy vlastně kostely dva, z doby počátku středověku. Tomu odpovídá i jejich jednoduchá fresková výzdoba. Bohaté průčelí, plné architektonických znaků (opět je doplňujeme do pracovních listů a zjišťujeme, kolik toho vlastně poznáme) nás zaujme nejprve málo. Dokud nám ale náš kantor neřekne, že jsou to vlastně kostely dva, které leží na sobě. A to už je něco zajímavějšího. Vejdeme dovnitř, chládek je příjemný. Najednou se nad námi objeví průhled do horního kostela a my vidíme tu nádheru v úplně jiném světle. Následný výklad jen umocňuje naše dojmy. Sledujeme popis fresek, vidíme kamenný trůn papeže Urbana IV., který si tady tento monarcha nechal postavit. Erby, lodě, apsidy, okulus, tympanon, polygonální prostor - pojmy létají vzduchem mezi žáky a vpisují se do papíru a snad i do paměti přítomných. Ještě krátká individuální prohlídka stavby bez výkladu a opouštíme tento prostor.

Procházka k autobusu uličkami je závěrem našeho pobytu v Laziu. Trochu všechny zklamalo, že nebylo kde sehnat něco k jídlu, byla siesta, jediná provozovna v ospalém tempu obsluhovala velmi, velmi pomalu. Přejedeme zpět do Toskánska, dojíždíme k resortu a těšíme se, že alespoň na chvilku se osvěžíme po horkém dni v moři. Nevyšlo to - na dálnici je asi nehoda. Plazíme se pomalým tempem, spíše poskakujeme. Škoda, dnes už to nevyjde, protože dorazíme až večer, rychle do sprchy, jídlo a slastný spánek i úleva pro unavené nohy. Zítra nás čeká alespoň trochu volnější den. Tak zase příště…

Autoři: Mgr. Zdeněk Vejražka (text), Mgr. Kamila Pelešková (foto)