16. listopadu 2016 - 3.A a 3.C v Terezíně

16. listopadu 2016 se třídy 3.A a 3.C vydaly na dějepisnou exkurzi do pracovního koncentračního tábora v Terezíně společně s paní učitelkou Peleškovou a Javůrkovou.

V 8:15 jsme odjížděli od sportovní haly. Počasí nám docela přálo - nebyla až taková zima. Cesta probíhala bez potíží a po deváté hodině jsme úspěšně dorazili do Terezína. Od autobusu jsme ještě kousek museli dojít pěšky, ale alespoň jsme viděli hřbitov před koncentračním táborem. Jakmile jsme vešli dovnitř, tak nás přivítal náš pan průvodce. Byl velmi milý a hezky mluvil.

V koncentračním táboře jsme viděli, jaké mělo vedení kanceláře, jak žili lidé, kteří tam žili a pracovali. Upřímně si myslím, že nikdo z nás by nechtěl spát společně s 90 lidmi na postelích pro 12 lidí, mít jeden kyblík uhlí na měsíc, slamníky, ve kterých byl často nepříjemný hmyz. Také by se nám nelíbilo, kdybychom se šli sprchovat a mokří bychom museli do suchého oblečení a poté jít ven v zimě pracovat.

Lidé také byli zavíráni na samotku, kde jich bylo třeba i 9, takže jsme se divili, že se tomu ještě říkalo "samotka".

Viděli jsme také velmi zajímavý krátký, desetiminutový film, kde nám bylo sděleno, Terezín byl jakýmisi "lázněmi pro Židy" (podle nacistické propagandy) a že lidé byli převáženi do vyhlazovacích koncentračních táborů, jako je například Osvětim a Dachau, kde jich přežilo strašně málo, kolikrát jen tisícina z převezených a právě tyto přeživší jsme velmi obdivovali, protože málokdo z nás si to umí představit a navíc i to, že bychom měli nějakou šanci na přežití! Absolutně ne. Museli to být velmi silní lidé, jak psychicky, tak fyzicky.

Po skončení filmu jsme šli do muzea, kde jsme se rozdělili na skupinky a vyplňovali pracovní listy. Nejdříve jsme z toho byli otráveni, ale nakonec jsme se dozvěděli velice zajímavé věci. Já například měla s mou skupinou téma "Volný čas vězňů" a bylo to vážně skvělé téma. Dozvěděli jsme se, že potají zpívali, malovali, vyráběli si navzájem dárky (což nám přišlo velmi dojemné), také si například z chleba (kterého měli velmi málo) vyráběli kameny na dámu.

V muzeu byla také možnost shlédnutí krátkého dokumentárního filmu, kde vyprávěli právě přeživší, jaké to v KT bylo, jaké z toho měli pocity tehdy a teď. Což bylo také velmi zajímavé, protože o tom mluvili tak s lehkostí. Já si myslím, že bych o takovém "pobytu" vyprávět potom nechtěla a asi bych to ani nezvládla, protože vzpomínky nejsou zrovna nejhezčí a vracet se k tomu je podle mého velmi, velmi těžké. Domů jsme se dostali kolem třinácté hodiny. Myslím, že se nám všem exkurze velmi líbila a už se těšíme na nějakou další.

Autoři: Markéta Rybínová, 3.C (text), Mgr. Kamila Pelešková (foto)