22. - 25. března 2018 - Polsko 2018

Koncentrák. 2. světová. Židé. Více než milion mrtvých. Mengele. Plyn. Hitler. Lágr. Utrpení - to vše a ještě více se nám vybaví při slově Osvětim. A přesně tam jsme se ve čtvrtek 22. března 2018 vydali. Naše podmínky byly zcela jiné než podmínky cestujících před více než sedmdesáti lety. Zatímco oni jeli namačkaní v malých vagónech, my si stěžovali na nepohodlnou noc v novém, luxusním autobuse.

Jak je již zřejmé, po nechtěně probdělé noci jsme brzy ráno dorazili na místo. My - žáci napříč třídami zlákaní možností ulít se ze školy a tři učitelé. Okolo osmé jsme se dostali dovnitř, přímo do Osvětimi I. Hned po vstupu jsme spatřili obecně známý nápis: Arbeit macht frei. Ostraha nás bohužel nechtěla vpustit jako skupinu bez průvodce, tudíž jsme se po táboře toulali po dvou. Měli jsme možnost spatřit pozůstalosti mrtvých, jejich fotky a příběhy. V jednotlivých budovách byly různé expozice, zprostředkovávající hrůzy, kterým zde byli lidé vystaveni. Úsměvy nám všem povadly. Cítili jsme, že to všechno je opravdové. Zastavila se nám srdce při pohledu na dětské šaty a hračky, jež byly dětem při příjezdu odebrány. Mráz nám běhal po zádech, když jsme se dívali na fotky kostlivců, kteří dříve bývali lidmi. Prošli jsme plynovou komorou i přilehlou spalovací místností. Naše pocity? Nepopsatelné. Určitá vaše část stále odmítá uvěřit tomu, jak krutí lidé dokáží být a vy se jen snažíte to vstřebat.

Po prohlídce Osvětimi I. jsme autobusem přejeli do druhé její části. Zde jsme neviděli vzpomínky na oběti, ale podmínky, jimž museli čelit. Zima, hlad, ponížení. Areál byl naneštěstí poničený nacisty, kteří se potřebovali zbavit důkazů, vědouce. že válku prohrávají. Dříve byl tábor rozdělený na dvě části: ženskou a mužskou, v jejichž srdci se nacházely latríny a dřevěné baráky, kde byli vězni nuceni žít. Na konci rampy je postavený památník, chytře připomínající lidstvu, čeho všeho je schopné.

Náš výlet měl i veselé stránky. Když jsme usoudili, že jsme si tábor smrti dostatečně prohlédli, vydali jsme se do nákupního centra něco zobnout. A pak už směr Krakow. Cestou jsme se zastavili v solných dolech. Sestoupili jsme po padesáti patrech dolů, kde jsme si vyslechli výklad o historii způsobu těžby. V jejich útrobách se nachází krásná kaple, v níž se často konají svatby. Nesměla chybět ani ochutnávka místní soli, ve formě olizování zdí. Vyčerpaní po náročném dni jsme se těšili na odpočinek a měkkou postel. To všechno nám bylo dopřáno po pozdním příjezdu na hotel, který se nacházel v Krakowě.

V sobotu ráno po snídani jsme odjeli do centra města. Vydali jsme se na procházku k místnímu hradu, kde nám pan učitel Vejražka poskytl zajímavý výklad. Byl nám umožněn tříhodinový rozchod, během kterého si většina lidí zakoupila suvenýry a jídlo na cestu domů. Celkové dojmy z výletu byly velice pozitivní a těšíme se na další podobné akce! :-)

Autoři: Klára Sternthalová a Laura Sofie Dušková, kvinta (text), David Fux, septima (foto)