8. června 2016 - Karel Hynek Mácha

Ve středu 8. června 2016 podnikly třídy 2.A a 2.C s profesorkami Mgr. Romanou Valíčkovou a PhDr. Evou Javůrkovou exkurzi do Litoměřic, města proslulého díky pobytu jednoho z nejznámějších českých básníků - Karla Hynka Máchy. Na exkurzi jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací, o které se s Vámi teď podělíme.

Začněme Máchovým životem. Mácha se narodil 16. listopadu roku 1810 v Praze. Narodil se se jménem Ignác Mácha (jméno Ignác si počeštil na Hynek) Antonínu Máchovi, mlynářskému tovaryši a vojákovi, a Marii Anně Kirchnerové, která pocházela z rodiny hudebníků, odkud Karel pravděpodobně získal své "básnické střevo". Dva roky po narození Karla se Máchovým narodil jeho bratr Michal. Máchovi nebývali v příliš dobré finanční situaci, proto se mnohokrát stěhovali. Při jeho narození žila rodina v pražské čtvrti Újezd. Po několika letech se přestěhovali do Mlynářské uličky (dnešní Petrské ulice). Toto bydliště jim také příliš dlouho nevydrželo a přesídlili do Benediktínské ulice (dnes Na Františku). Jejich posledním bydlištěm byl Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí), kde si Máchův otec zřídil krupařský obchod, tedy obchůdek s moukou a obilovinami. Mácha tedy stihl vystřídat 4 bydliště za 16 let věku. Rodiče v něm viděli potenciál, proto ho nedali na řemeslo, ale nechali ho studovat. Po dokončení studií se osamostatnil a odstěhoval do Litoměřic, které jsou na tohoto autora velmi pyšné, neboť drtivá většina jeho tvorby pochází odsud.

Mácha byl také mužem mnoha zálib. Je všeobecně známo, že byl velkým příznivcem cestování, díky pěší túře do Itálie, málokdo však ví, že z cest nejenže psal přátelům, ale také si z nich psal výpisky plné dojmů a četných kreseb např. hradů, které navštěvoval ze všeho nejraději. Bylo by velmi těžké najít v Čechách hrad, který nenavštívil. Tyto cesty byly pravděpodobně největší inspirací pro jeho tvorbu. Mácha velmi rád zpíval, četl knihy nebo hrál v ochotnickém divadle. Podle přátel hledal ideální ženu, což se mu úplně nedařilo.

Lidé, kteří měli štěstí potkávat Máchu, vědí, že často chodíval oblečený velmi nobl. Nosíval spoustu plášťů, ať už světlých či tmavších, kabátů a sak. Mimo ty také často nosil netradiční oblečení, které nebylo úplně obvyklé. Měli jsme možnost na živo vidět repliku jeho bílého pláště s červenou podšívkou, který údajně nosíval.

Víme tedy, co rád nosil. S jeho podobou to tak lehké není, neboť nikdo přesně neví, jak vypadal. Fotografie jsou v této době pořád budoucnost, proto jsou jediné faktory této otázky kresby, vyprávění a uměle vytvořená podoba. Žijeme totiž v moderní době, kde se dá z pouhého tvaru lebky vytvořit digitální portrét ukazující, jak básník pravděpodobně vypadal. To nám však nikdo nepotvrdí. Z dalších důkazů se nám dochoval například jeho německý pas, který potřeboval pro zmíněnou túru do Itálie. Jeho údaje jsou totiž doplněny o jednoduchou kresbu, kde je zobrazen s dlouhými vlasy, ostrým nosem a velmi vysokým čelem. Někteří odborníci se domnívají, že Mácha byl modelem pro obraz Jana Křtitele od autora Maška. Je to však pouze domněnka a stejně jako tvar lebky ji nic nepotvrzuje. Dochovalo se také pár popisů, které se však navzájem vyvracejí. Někde se například píše, že nosil knír, což sám jeho bratr popřel. Mácha prý nenosil vousy, to až ke konci života, kdy se mu nechtělo holit, proto si je nechal narůst. Jinak nosil pouze kratší kotlety. Jediné detaily, které se shodují, jsou vysoké čelo a ostrý nos. Na pasu má dlouhé kudrnaté vlasy, ale na všech obrázcích, které si můžete dohledat, má krátké a rovné vlasy. Nemáme tedy žádný přesný portrét.

Jak už jsem se zmínil, Mácha toužil po seznámení s ideální ženou. Nevíme sice, proč tomu tak bylo, ale podle jeho bratra měl velmi přísné nároky pro svou životní lásku. Tou se nakonec stala tehdy sedmnáctiletá Eleonora Šomková, přezdívaná Lori. V té době bylo Karlovi asi 23 let. Příčinou jejich setkání bylo již zmíněné ochotnické divadlo a Josef Kajetán Tyl. Po zkoušce jedné z her se naše dvě hrdličky setkaly v kavárně U Suchých (dnes dům U Červeného orla). Po seznámení Lori žádal o povolení chodívat k ní domů, což mu bylo dovoleno. Nosíval jí spoustu dárků. Velmi rád si s sebou bral kytaru a poté s Lori zpíval a hrál. Často spolu také četli knihy. Její život nebyl příliš šťastný, proto se o ni její otec logicky bál a nebyl ze scházení s Máchou příliš nadšený. Když už si ale padli do oka a Lori se těšila ze šťastného života, přišla tragická událost - Máchovo onemocnění a brzká smrt. S Máchou se měli vzít 8. 11. 1836, toho dne se však namísto svatby konal Karlův pohřeb.

Rozveďme si trochu jeho onemocnění a poslední dny. Jeho poslední týdny byly naplněné četnými nevolnostmi, průjmy, tedy spíše běhavkou, a mnohými záchvaty prudkého zvracení. Nikdy se však neléčil, neboť věřil, že je jeho imunitní systém natolik silný, že se s tím "popere". Za jedinou léčbu by se daly považovat pilulky, které však způsobovaly pouze to, že se více potil, což mu mělo pomoci nemoc z těla vypotit a to se nepovedlo. Stalo se lidovým příběhem, že Mácha běžel z kopce, aby dole uhasil požár, dole se napil nečisté vody, kterou se také polil, a dostal zápal plic, na který zemřel. To není úplně pravda. Opravdu hasil požár, ale nezemřel na zápal plic. Je také pravda, že se napil nečisté vody, která však nezapříčinila zápal plic, ale již zmíněnou běhavku a nevolnost, pálení na plicích a vysoké teploty. Není tedy divu, že si to lidé spojili se zápalem plic. Svůj boj prohrál v noci z 5. na 6. listopadu 1836 zhruba ve 3:00. Jeho pohřeb se konal v den, kdy se měla konat jeho svatba, tedy 8. listopadu 1836.

Po příjezdu do Litoměřic jsme vystoupili nedaleko Biskupství litoměřického, na jehož pozemku stojí barokní katedrála sv. Štěpána, do které jsme zavítali. Tato katedrála je jednou z nejvýznamnějších kulturních památek Litoměřic a nachází se na Dómském náměstí. Vyslechli jsme poutavé povídání místního průvodce, prohlédli si starobylé varhany z 16. století a viděli jedinečnou sochu Panny Marie, u které jsme hádali, z jakého je materiálu. Po chvíli nám pan průvodce sdělil, že je socha z papíru, čemuž jsme nikdo nevěřili, neboť vypadala, jako by byla z porcelánu. Cestou k tzv. Máchovým schodům, což jsou protáhlé spirálovité schody, jsme prošli kolem domu, ve kterém K.H. Mácha v roce 1836 zemřel. Měli jsme však spoustu času, proto jsme se zašli podívat na náměstí, kde jsme navštívili Oblastní muzeum Litoměřice. Pak už nastal čas a my se mohli podívat do Máchova domu, kde jsme se dočetli spoustu zajímavých informací a viděli mnoho obrázků a rekvizit. Na exkurzi nám vyšlo slunné počasí, což celkový dojem pouze zlepšilo.

Autoři: Jiří Hájek a Daniel Kastl, 2.C (text), Monika Jeníčková, 2.A (foto)