7. až 11. září 2026 - Vodák 3.S

7. až 11. září 2026 jsme vyrazili na pětidenní vodácko-turistický kurz. Trasu a přežití v přírodě jsme tentokrát absolvovali pod dohledem naší nejlepší třídní učitelky Karly Trefné a dál pod dozorem Františka Staňka a Milana Kalců. Základnu jsme měli v kempu v Berouně, kde jsme po příjezdu postavili stany (což nám zabralo podezřele moc času), a pak šli hned hrát volejbal. Netrvalo to ani chvíli a míč nám samozřejmě spadl do vody.

Druhý den jsme se sbalili a jeli busem z Berouna do Nižboru, odkud jsme pádlovali zpátky do kempu. Celou dobu bylo velké horko, takže se většina z nás slušně spálila, a cesta, která měla trvat dvě hodiny, se nám protáhla na tři a půl. Odpoledne jsme navíc střihli ještě krátký výšlap na rozhlednu, protože pohybu zřejmě nebylo dost.

Třetí den už byl horší. Jeli jsme skoro hodinu busem z Berouna do Skryjí, odkud se šlo k řece na lodě. Původní plán dojet až do Roztok u Křivoklátu nám sice celou dobu kazil vytrvalý déšť a neskutečná zima, ale navzdory všemu jsme to dokopali do cíle, hned nato sedli na vlak, vrátili se do Berouna a na zahřátí vyrazili na jídlo do města.

Čtvrtý den ráno jsme vyměnili pádla za krápníky a zamířili do Koněpruských jeskyní, kde nás hluboký podzemní chládek spolehlivě probral. Odpoledne jsme sice měli v plánu hromadný výšlap na rozhlednu, ale nakonec si každý našel vlastní cestu. Takže zatímco my jsme zvolili taktiku hromadného rozprchnutí, pan učitel František Staněk vyrazil pokořit vrchol zcela sám společně se svými brambůrky. Potom se v kempu hrál volejbal, kde kluci předvedli tajnou letní kolekci Balenciaga přímo na hřišti. A protože milujeme drama, prohrát se prostě nevyplatilo – poražení šli za trest plavat do řeky rovnou v oblečení. Večer už byla pohoda, takže jsme se většina sešla a koukala na Love Island.

Pátý den jsme se sbalili a v devět hodin ráno už seděli ve vlaku směr domov. Unavení, s věcmi, co pořádně neuschly, ale přežili jsme to bez úhony.

Autorka: Michaela Racíková