18. listopadu 2021 - Hodiny, film, letadla a „Samá Jawa!“

18. listopadu se kolem páté hodiny ranní sextánům rozezněly budíky. Komu se podařilo vyhrabat se v tuto brzkou hodinu z postele, stál v půl sedmé připraven na nástupišti. Komu se to nepodařilo, možná pokládal za štěstí, že se vlak také o několik málo minut zpozdil.

Za okny jedoucího rychlíku se míhaly stromy, vesnice a kopce osvícené vycházejícím sluncem. Někteří se snažili dospat noc, jiní prováděli to, co ráno nestihli, další si prostě jen povídali, četli, či rozespale mlčeli. Možná byli rádi, že mají chvíli klid.

A potom, po dvou hodinách cesty… Praha – Holešovice. Honem z vlaku. Slunce na obloze osvětlující jedno z nádraží hlavního města a houf mosteckých studentů, který kličkuje mezi lidmi. Klid skončil. „Tudy!“ „Ne, tudy!“ rozeznívá se podchody. Nakonec se onen houf nahrne do trafiky, zaplatí lístek na tramvaj a vydá se ven.

Akce „označ si svůj lístek“ proběhla úspěšně, ač námi byla tramvaj trochu přeplněná. Dojeli jsme na zastávku Letenské náměstí, bylo něco kolem deváté. Musely se sklidit karty, kterými se někteří v tramvaji zabavili. Do našeho cíle nebylo daleko, během několika minut už jsme stáli pod nápisem „Národní technické muzeum“ v očekávání, co bude dál.

A co tedy bylo dál? Hodinové stroje v temné místnosti, kterou se každou čtvrt hodinu rozeznělo výrazné cinknutí nebo dlouhé bimbání, když odbíjela celá. Kyvadlo se houpalo sem – tam – sem – tam… až odbila další čtvrthodina. Jako by to byl signál, abychom se přesunuli dál.

Další prostor byl oproti tomu prvnímu jiným světem. Neuspořádaný, barevný, prosvícený bílými zářivkami. Pojednával o chemii moderní doby a její historii. Exponáty nám spolu se svými popisky představily například výrobu pet-lahví či jména některých důležitých osobností. Pro hravé a tvořivé se zde také našlo místo, sice s úmyslem určení pro děti, ale pokud budeme dělat, co máme… Není problém, ne? A tak jsme se zabavili stavěním z kamenných kvádříků…

Koho zajímá film, barvy a umění, pravděpodobně by se nejlépe zabavil v dalším prostoru, kam jsme se přesunuli. Byl temný a tmavý, jen reflektory osvětlující exponáty byly záchranou, abychom se nepřerazili na schodech. Viděli jsme mnoho kamer (možná, že i ony viděly nás?), fotoaparátů, filmů, tiskáren, obrazů, pokusů s barevnými světly a fotografiemi.

Po vzpamatování se ze zmatení, když jsme stanuli opět v hlavní hale, kde jsme začínali, jsme pokračovali do největšího prostoru. Jak do rozlohy, tak do výšky. Do ničeho nižšího by se tolik letadel visících ze stropu nevešlo… Vzduch byl tedy věnován letectví, podlaha automobilům a železnici, ale to nebylo všechno, v několika patrech nad sebou byly vystavené historické motocykly („samá Jawa!“), jízdní kola, modely lodí a mnoho dalšího.

Dlouhá doba strávená zde některým nedovolila navštívit i další části výstavy o tisku, astronomii a dalších. Museli jsme se totiž vydat na zpáteční cestu, pro změnu bylo v plánu jet autobusem. Pěšky na Hradčanskou to nebylo daleko, takže jsme stihli i malý nákup občerstvení v supermarketu.

U autobusu sice vznikly menší neshody, kdo s kým sedí, a jak jsou tedy skupinky na jízdenky, ale nakonec jsme si poradili a všichni seděli spokojeně. Znovu byla příležitost dospat noc, avšak klid, který byl ve vlaku, chyběl. Ony totiž „televizky“ s hrami jsou velmi zábavná věc…

Do centra Mostu dorazil autobus v půl druhé odpoledne. Tam jsme se také rozloučili a rozešli se každý svou vlastní cestou, s hlavou plnou zážitků, tikání hodin, promítání filmů, letadel, motorek, kol, vesmíru, tiskáren a myšlenkami na povedený výlet za vědou, technikou a historií…

Autorky: Denisa Alblová, sexta (text), Ariunkhuslen Ganchuluun, sexta (foto), Mgr. Ivana Hotová (foto)